Nejkrásnější příběh!

23. května 2008 v 18:26 | Barbora |  SasuSaku

Sasuke otevřel oči. Ležel na zemi a všechno ho bolelo. Pomalu otočil hlavu na stranu a uviděl Itachiho, jak leží vedle něj. Vyhrál jsem, pomyslel si. Ze všech sil natáhl ruku a dotkl se bratrova krku. Nenahmatal žádný puls. Je po něm. Pomstil jsem svou rodinu. Najednou měl před očima tmu.

Sakura se probudila uprostřed noci a vzpomněla si na Sasukeho. Měla noční můru, zdálo se jí, jak ho Itachi zabil. Byl to už rok, co Sasuke odešel z vesnice s cílem zabít bratra. Nejspíš mu to bylo jedno, ale jeho přátelé, a hlavně Sakura, se o něj strachovali dnem nocí. Nepřestávala věřit, že se jednoho dne objeví, živý a zdravý. Ze Sakury se teď stala mnohem silnější osobnost. Díky víře, naději, že ho zase uvidí. Zesílila i jako ninja. Až bude dost silná, vydá se za ním a pomůže mu. To byla naprosto nesmyslná myšlenka, ale jí to stačilo, aby byla den ode dne silnější. Došla do koupelny a pustila si ledovou vodu. Párkrát si s ní opláchla obličej a šla zpátky do postele. Byly čtyři hodiny ráno. Čekal ji další náročný den. Bez Sasukeho. Teď ji při životě udržovali jen Naruto a Kakashi. A její víra. Usnula lehce, myslíc na Sasukeho.

Probudilo ji bušení na dveře. Podívala se na budík, bylo za čtyři minuty půl deváté. Zaspala jsem! Bušení nepřestávalo. ,,Už jdu!" vykřikla, rychle se oblékla a zamířila ke dveřím. Uviděla Naruta, ale nevypadal naštvaně. ,,Naruto, promiň, já... Nezvonil mi budík."

,,Sakuro! Pojď se mnou. Je tu něco, co bys měla vědět," řekl Naruto šťastně. Chytil ji za ruku a vlekl ji za sebou.

,,Kam mě to táhneš, Naruto?! Zpomal trochu!"

Naruto ale dělal, jako by ji neslyšel. Asi po pěti minutách se konečně zastavili před nemocnicí. Sakura se na Naruta nechápavě podívala, ale on ji opět popadl za zápěstí a vlekl ji až dovnitř. Došli ke dveřím pokoje č. 215 a Naruto je otevřel. U postele stál Kakashi a pobídl je, aby vešli.

,,Našli ho dneska ráno asi deset kilometrů odsud. Prý bude v pořádku, jen se potřebuje prospat."

Sakura došla k nemocničnímu lůžku a málem se mu vrhla kolem krku. Ležel tam Sasuke.

,,Dnes vám dávám volno. Můžete tu být, ale nerušte ho. Měl by se brzy probudit," prohlásil Kakashi.

Naruto i Sakura trpělivě čekali. Sakura seděla a bez hlásky pozorovala chlapce, kterého milovala. Ne, už to nebyl kluk. Byl z něj mladý muž. Od doby, co utekl, zestárl. Sakura byla zvědavá, jak moc se změnil. Její city neuhasly. Naopak, čím déle byl pryč, tím byla její láska k němu silnější.

Sasuke otevřel oči. Rozhlédl se kolem sebe. Byl na nemocničním pokoji, úplně sám. Poznával to místo. Jsem ve skryté listové vesnici, pomyslel si. Ale kde jsou všichni? Kde je Sakura? A Naruto? Překvapila ho myšlenka, že jako na první si vzpomněl zrovna na Sakuru. Poslední rok mu chyběla, i když si to nechtěl připustit. Chtěl ji zase vidět. Slíbil si, že tentokrát na ni bude milý. Ale proč? Snad jsem se nezamiloval? To mi tak ještě chybělo. Pravda byla, že se zamilovat nechtěl, protože prioritou pro něj bylo zabít Itachiho. Ale teď už mu v tom nic nebránilo.

,,Sasuke..."

Tenhle hlas chtěl slyšet. ,,Sakuro?"

Posadil se na posteli, i když ho bolela sečná rána na břiše. Sakura stála ve dveřích jako přikovaná. Připadla mu neskutečně krásná, přestože se mu to zdálo absurdní. Zavřela dveře a pomalým krokem k němu přišla.

,,Jsi v pořádku?" zeptala se trochu nesmyslně.

,,Jo, to bude dobrý." Neřekl to ale tím mrzutým tónem, na který byla zvyklá. ,,Jak se tu všichni máte?"

Tahle otázka Sakuru hodně překvapila. ,,Jde to, řekla bych. Kdy hodláš zase odejít?" zeptala se Sakura věcně, jako by jí to bylo jedno.

Asi jsem ji tím odchodem hodně naštval. ,,Už ne. Itachiho jsem zabil, tím jsem se pomstil a hodlám tu zůstat." S tebou. Musel se té myšlence usmát. Sakuře spadl kámen ze srdce, ale nedala to najevo. Nastala trapná chvíle ticha. Sasuke se najednou popadl za břicho a skácel se na postel. Sakura vykřikla a vrhla se k němu. Když křeč pominula, Sasuke si lehl a Sakura vzala jeho ruku do své. Pak se k němu přitulila a rozplakala se. Už nemohla předstírat nezájem. Aha, takže se mi chtěla pomstít. Chtěla mi ukázat, jaké to je, když se k někomu chovám tak, jak jsem byl zvyklý.

,,Sasuke, ty pitomče! Bála jsem se o tebe! Všechny ty kecy o pomstě, jak nikoho nepotřebuješ, bych ti nejradši omlátila o hlavu! Jsi ten nejsobečtější sobec, jakýho znám! Klidně si odejdeš a ostatní se zatím strachujou, jestli, až tě příště uvidí, budeš ještě dýchat!" Tohle nebyla Sakura, kterou znal. Změnila se víc, než jsem čekal. Sakura, kterou jsem znal, by se mi vrhla kolem krku a byla by ráda, že žiju. Ona to ale neudělala. Nejspíš je tolik jiná, protože se musela naučit žít beze mně.

,,Promiň, ale musel jsem to udělat. Taky bych radši měl normální dětství. Rodiče by mě měli rádi a já je. Proč ti to vlastně říkám?" Sakura to očividně také nechápala. Dívala se na něj, jako kdyby právě spadnul z Marsu. Vlastně si nebyla jistá tím, že ten, kdo tu s ní mluví, je Sasuke.

,,Vsadím se, že sis na své přátele ani nevzpomněl."

Kdybys jen věděla, jak se mýlíš. ,,Myslel jsem na Naruta, Kakashiho i na tebe. A bylo mi to na nic. Vlastně, trošku mi to dodávalo sílu. No dobře, tak mi to dodávalo hodně síly. Hlavně... Ty." To poslední jen zašeptal, přesto to Sakura slyšela. A nemohla tomu uvěřit.

,,Co... Cože?" zeptala se zmateně.

,,Často jsem na tebe myslel."

,,Sasuke..."

Vtom vtrhl do pokoje Naruto následován Kakashim a kouzlo chvíle bylo totam. Sakura odešla šokována z nemocnice.

.............................................................................................................................................................

Každý den ráno před tréninkem a večer chodili navštěvovat Sasukeho. Zase se choval namyšleně a sobecky, ale myslel to spíš v legraci. Jako by z něj smrt Itachiho smyla všechny pochybnosti o něm samém, všechny starosti a nechala navrch proniknout nového Sasukeho. Sakura už neměla příležitost být s ním osamotě a byla zmatená. Myslel to vážně? Nebo si chtěl jen otestovat, jestli ho pořád miluju? Sice si všimla všech těch hlubokých pohledů, které na ni vrhal pokaždé, když za ním přišli, ale už vážně nevěděla, čemu má věřit. Bylo to divné. Ještě pořád si vybavovala tu větu ,,Jsi otravná." To jí řekl. Nesnášel ji. A teď?Měl ji rád.

.............................................................................................................................................................

Sakura stála u okna a přemýšlela. Často tohle dělala, když nemohla usnout. Už byla tma a ona měla sto chutí vyrazit ven a pročistit si hlavu. Najednou ucítila, jak ji někdo pozoruje.

,,Co tu děláš?" Tenhle pocit znala. Byl to Sasuke.

,,Utekl jsem z nemocnice."

Sakura se otočila a zahleděla se do jeho sharinganu. Stál teď asi metr od ní. Pořád je mnohem silnější. Ani jsem nepostřehla, že se ke mně přiblížil. ,,Sasuke... Musíš odpočívat." Byl nenapravitelný.

Místo toho, aby něco řekl, k ní přistoupil a opřel se rukama o okenní rámy. Teď byla v pasti. Pomalu se k ní začal přibližovat. Hbitá Sakura se mu ale vysmýkla. Ne tak rychle, Sasuke. Nejdřív mi musíš něco vysvětlit.

,,Eh?" Sasuke to nechápal.

,,Promiň, ale je trochu divný, že odejdeš, jsem ti ukradená a najednou se tu zjevíš a snažíš se mě svést. Co se ti proboha stalo?"

,,Záleží na tom? Sakuro," naklonil se k ní a ona ucítila jeho horký dech na svém uchu. ,,Miluju tě. Toužím po tobě."

Tohle jí stačilo. Myslel to vážně.

Opatrně k němu vztáhla ruku a pohladila ho po vlasech. Sledoval, jak její ruka sjela po jeho krku a stáhla mu z ramene kimono.

,,Pořád máš tu prokletou pečeť." Mezitím její druhá ruka sundala kimono i z jeho pravého ramene a on se postaral o to, že vršek jeho oblečení skončil na zemi. Sakura sjela dlaní po jeho vypracovaném těle až na břicho a prsty přejela pojeho jizvě.

,,Dárek od Itachiho," prohlásil a usmál se. Sakuře se draly do očí slzy. Muselo ho to bolet, ale on se nad tím usmíval.

,,Děje se něco?" zeptal se Sasuke, když uviděl, že Sakuře po tváři stéká slza.

,,Já jen... Ne, nic." Nechtěla kazit ten okamžik. Byla tu s mužem, kterého milovala od dětství.

Sasuke ji políbil tak nádherně, že se jí z toho málem podlomila kolena. Pak sjel o něco níž a polaskal ji na krku. Sakura vzdychla. Byl tak něžný a přeci v ní vyvolával tak intenzivní pocity. Začal jí svlékat. Vnímala každý jeho dotek. Popadl ji do náručí a odnesl na postel. Nebyla nijak velká, ale ani jeden z nich to neřešil. Oba naslouchali svým instinktům. Sakura byla překvapená. Tolikrát už o tomhle přemýšlela a byla z toho tak nervózní. A najednou to bylo tady a všechno bylo tak jasné. Její vnitřní hlas jí napověděl, co má dělat. Rozepnula Sasukemu kalhoty. Sasuke si je stáhl a pak ji začal znovu laskat. Každý jeho dotek, každý horký polibek silně prožívala. Zdálo se jí, že její kůže je tisíckrát citlivější. Jako by se každé nervové zakončení rozdělilo na tisíce nových. Pak to na chvíli přestalo, jen aby ji zalila směsice těch nejnádhernějších pocitů, jaké v životě měla. Byly to pocity pro ni naprosto neznámé, a přeci se jí zdálo, že nejsou nové. S každým jeho pohybem se stupňovaly. Sakura ani nevěděla, že křičí Sasukeho jméno. Někde v koutku duše vnímala, že i jeho výkřiky se stupňují. Zřetelně slyšela, jak zavolal její jméno. Potom se svalil vedle ní. Těžce oddychoval, ale vypadal spokojeně.

,,Miluju tě, Sasuke." To byla jediná věta, která Sakuru napadla. Sasuke se na ni trochu překvapeně podíval. Věnoval jí hluboký pohled do očí a usmál se. Sakura se k němu přitulila a oba usnuli.

Když Sakura ráno otevřela oči, uviděla vedle sebe Sasukeho a musela se usmát. Vypadal tak roztomile a nevinně, když spal. Včera večer mě připravil o nevinnost. Přišlo jí to směšné. Vždyť před včerejší nocí žádné neviňátko nebyla. A já jeho nejspíš taky. Slovo nevinnost jí však s jeho jménem dohromady vážně nešlo. Uvědomila si, že si nechce připustit, co se stalo. Poslední zbytky mého dětství se vytratily včera v noci. Nerada si přiznávala, že už není dítě a teď jí to došlo. Znovu se podívala na Sasukeho. Ležel na boku, směrem k ní a deku měl přehozenou přes boky. Sakuřin pohled sjel na jeho jizvu. Ta rána musela být hodně hluboká, měl štěstí, že to přežil. Měla na něj vztek, ale po včerejší noci se na něj nemohla zlobit. Sasuke se probudil a pohladil Sakuru po vlasech. Takového ho neznala. Nikdy ji nenapadlo, že pod tou arogantní slupkou se skrývá tak milý, něžný a pozorný člověk. Byla mu za tu noc vděčná. Ani si neuvědomili, kolik je hodin. Sasuke políbil Sakuru na čelo a šel se osprchovat. V tu chvíli se ozvalo klepání na dveře. Sakura to nepostřehla a než se nadála, do pokoje vešel Kakashi. Lekla se ho a přitáhla si k sobě deku. Kakashi postřehl, že je nahá, ale nepřikládal tomu žádný zvláštní význam.

,,Sakuro, nerad to říkám, ale Sasuke utekl z nemocnice."

Sakura stála jako opařená. Po chvíli, kdy nikdo nic neříkal, se otevřely dveře koupelny. Když Kakashi uviděl, jak z nich vyšel Sasuke jen s ručníkem kolem pasu, přejel pohledem z něho na Sakuru a pak to zopakoval s tázavým výrazem ve tváři. Aby toho nebylo málo, přišel Naruto se slovy:,,Sakuro, proč jsi zase zaspala?!" a po zhlédnutí situace prohlásil:,,Aha, chápu."

,,No, jak se zdá, Sasukeho jsme našli," řekl Kakashi a usmál se. Zdálo se, že Sakura ani Sasuke nejsou schopni slova.

Situaci nakonec zachránil Sasuke.,,No, mohli byste nás omluvit? Rádi bychom se oblékli."

Kakashimu i Narutovi došlo, že není v mezích slušného chování stát a koukat na ně. Oba se tedy omluvili a řekli, že počkají venku.

,,No, to bylo mírně trapné," prohlásila Sakura, když se za nimi zavřely dveře.

,,A co? Není to snad normální? Spíš není normální, že Kakashi klidně vtrhne do tvýho domu, jako by mu patřil."

,,Hm. Hele Sasuke," změnila Sakura téma konverzace, ,,Díky za tu noc. Vážně jsem si ji moc užila."

Sasuke se na ni usmál. ,,Nevidělas´ moje kalhoty?" Sakura se rozesmála. ,,Co je? To není vtipný!"

,,Možná skončily pod postelí, co já vím." Tam také byly.

Když vyšli ven, Naruto a Kakashi byli zabráni do živé konverzace.

,,Sasuke, jsi si jistý, že utéct z nemocnice byl dobrý nápad?" zeptal se Kakashi.

,,Jo, možná, že když sis teď užil, mohl by ses tam vrátit," dodal Naruto. Sasuke se na něj podíval vražedným pohledem a Sakura prohlásila:,,Naruto! Mohl bys přestat mít tak pitomý poznámky? Možná by sis měl sám najít holku!"

,,Naruto, ty jsi takovej ubožák," doplnil ji Sasuke.

,,Sasuke, Naruto a Sakuro, nechte toho,buďte tak hodní. Naruto, na tvoje poznámky není nikdo zvědavý. Ti dva se dali dohromady, na tom nic nezměníš. A to, že se spolu vyspali, to k tomu už prostě patří." Sakura se začervenala, ale ona i Sasuke byli rádi, že se na to Kakashi dívá takhle. ,,Sasuke, nejsem si jistý, že opustit nemocnici byl dobrý nápad."

,,Nebojte, Kakashi-sensei. Budu v pohodě. Stejně bych tam tu nudu nevydržel. Cítím se připravený na trénink."

,,No dobře." Kakashimu neunikl zamilovaný pohled mezi Sasukem a Sakurou. Tihle dva to spolu myslí vážně, pomyslel si. Vlastně ani pro něj ani pro ně nebylo těžké si představit, že spolu stráví zbytek života.

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Olina Olina | 23. května 2008 v 18:34 | Reagovat

No to je fakt super poračuj je to fajn :)

2 janca janca | 29. července 2008 v 20:09 | Reagovat

Jeeeeeeeeeej je to faktovo super

3 Sakura007 Sakura007 | E-mail | 8. srpna 2008 v 20:09 | Reagovat

honem připiš další várku

4 sakura sakura | 15. září 2008 v 19:15 | Reagovat

je to fajn

5 KAGURA KAGURA | 15. října 2008 v 16:07 | Reagovat

To je úžasný!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

6 sakura-sasuke-15 sakura-sasuke-15 | E-mail | Web | 5. listopadu 2008 v 21:46 | Reagovat

pani to bylo fakt uzasny!!!!!!pppppppllllllllllllllllllllllllsssssssssssssssssssssss!!!!!!!!!!!!!!!!

dalsi povidku!!!!!pplllssssssss!!!!!!!!!!!!!!!!!

mas suúper blog!!!!

7 Kami Kami | 2. března 2010 v 21:44 | Reagovat

to bylo dokonalý :) xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama